Obří důl – „Poklad Krkonoš“
Živá neživá příroda
Jak jsme naznačili hned na počátku, do několikastránkového článku můžeme zařadit pouze drobnou mozaiku zajímavostí s vyzdvižením některých místních jedinečností.
Začít musíme hned od základních stavebních kamenů – hornin a nerostů, které Obří důl budují. Zdejší geologické složení je neobyčejně barvité. Je to způsobeno především tím, že Obřím dolem prochází hranice mezi dvěma rozdílnými geologickými útvary – krkonošsko-jizerským žulovým masivem a krkonošským krystalinikem velkoúpské skupiny, kde převažují svory a ruly. V jejich asi kilometr široké kontaktní zóně (tzv. kontaktní dvůr) došlo při průniku žhavého žulového tělesa k další přeměně hornin a ke vzniku a nahromadění nových minerálů včetně rud. Aniž by tušili, že kutají v nejlépe vyvinutém skarnu kontaktně metamorfního typu v Čechách, horníci tu více či méně úspěšně dobývali rudy barevných kovů, arzenu a železa již od středověku.
Pozoruhodným minerálem Obřího dolu je scheelit, nacházející se také v zrncích v hornině, do sbírek však byly velmi vyhledávány jeho dobře vyvinuté žlutavé krystaly, vyskytující se obvykle společně s krystaly křišťálu. Sběratelsky ceněné vzorky pocházejí z novodobého rudného průzkumu, který probíhal v letech 1951–58 a byla při něm překutána značná část historických důlních děl. Neblahým následkem pro údolí pak bylo vytvoření rozsáhlých hald hlušiny, jejichž zbytky jsou dodnes patrnou jizvou v přírodovědně cenných partiích nazývaných Rudník a Na dolech.
O geologii, mineralogii i hornické minulosti Obřího dolu jsme na stránkách časopisu Krkonoše-Jizerské hory publikovali řadu článků převážně z pera Radko Táslera. „Naživo“ se můžete s touto tematikou i autorem seznámit při návštěvě důlního díla Kovárna, veřejnosti zpřístupněného před pár lety.